Zrnitý a práškový materiál vyrobený přidáním určitého množství pojiva do žáruvzdorných materiálů. Má vysokou tekutost a je vhodný pro amorfní žáruvzdorné materiály vytvářené litím.
Ve srovnání s jinými amorfními žáruvzdornými materiály je obsah pojiva a vlhkosti vyšší a tekutost je lepší. Proto mají amorfní žáruvzdorné materiály širší rozsah použití a použité materiály a pojiva lze vybrat podle podmínek použití. Může být přímo nalit do ostění pro použití, nebo mohou být prefabrikované bloky vyrobeny litím nebo hutněním.
Stručná historie: Žáruvzdorné žáruvzdorné materiály jsou hlavní rozmanitostí amorfních žáruvzdorných materiálů. Během druhé světové války se žáruvzdorné žárobetony používaly jako náhrada za nepravidelné cihly v kotlích nebo zařízeních na výrobu ropy ve Spojených státech. Japonsko začalo s výzkumem a výrobou takových materiálů v roce 1950. Na počátku 50. let začal Sovětský svaz používat silikátové cementové žáruvzdorné žárobetony. Od 60. let 20. století byl vývoj amorfních žáruvzdorných materiálů rychlý. Do 90. let 20. století tvořila výroba amorfních žáruvzdorných materiálů v zemích jako Japonsko, Spojené státy americké a Německo více než jednu třetinu celkové výroby žáruvzdorných materiálů a žáruvzdorné žáruvzdorné materiály představovaly 40 až 50 % amorfních žáruvzdorných materiálů. materiálů. Na počátku 50. let 20. století Čína začala používat silikátové cementové žáruvzdorné žárobetony, které se tehdy nazývaly žáruvzdorný beton a používaly se hlavně pro tepelné konstrukce pod 700 stupňů (někdy 700-1200 stupňů ). V letech 1965 až 1975 byly široce používány hlinitanové cementové a fosfátové žárobetony, které se tehdy nazývaly žárobetony. Provozní teplota byla zvýšena na 1400-1600 stupně a během tohoto období byly vybudovány výrobní základny produktů. Počátkem roku 1976 byly stanoveny výrobkové normy. Po roce 1976 se sortiment výrobků rychle zvyšoval a kvalita se postupně zlepšovala. V polovině{16} let Čína vyvinula novou generaci žáruvzdorných žárobetonů, včetně nízkocementových, ultranízkocementových a bezcementových žáruvzdorných žárobetonů, jejichž kvalita se blížila mezinárodní pokročilé úrovni.
Lité směsi z lehkého žáruvzdorného kameniva, prášku, pojiva a příměsi se nazývají lehké žáruvzdorné. Vzhledem ke své nízké objemové hmotnosti a tepelné vodivosti se lehký odlévatelný materiál také nazývá izolační žáruvzdorný odlévatelný materiál. Z hlediska klasifikace lze lehké žárobetony rozdělit do dvou kategorií: pololehké žáruvzdorné žárobetky, lehké žáruvzdorné žárobetky a ultralehké žáruvzdorné žárobetky na základě jejich objemové hmotnosti; Podle teploty použití se dělí na nízkoteplotní izolační (lehké) žárobetony, středoteplotní izolační (lehké) žárobetony a vysokoteplotní izolační (lehké) žárobetony.
Rozsah použití lehkých izolačních žárobetonů je velmi široký. Při vyzdívky pecí, tepelných zařízení, kouřovodů a kouřových oken v průmyslových odvětvích, jako je metalurgie, strojírenství, petrochemie, energetika a stavební materiály, se jako izolační vrstvy běžně používají lehké izolační žáruvzdorné žárobetony. Ale se zdokonalováním lehkých izolačních žáruvzdorných litých materiálů a pokrokem technologie přípravy existuje také mnoho příležitostí, kdy se přímo používají jako pracovní vyzdívky pro atmosférické pece. Nízkoteplotní a středněteplotní lehké žárobetony se používají hlavně jako izolační vložky a nepřicházejí do přímého kontaktu s plameny. A velká část vysokoteplotních lehkých žárobetonů se přímo používá jako pracovní vložky, které nepřicházejí do styku s roztaveným nebo pevným médiem uvnitř pece. Zejména pro použití jako pracovní obložení v různých ohřívacích pecích a pecích pro tepelné zpracování může výrazně ušetřit spotřebu energie.
Úvod do lehkých odlitků
Jul 02, 2024
Zanechat vzkaz
